Podle dochovaných historických pramenů byl život na Malém Blaníku spjat především s kaplí Máří Magdaleny a s poutěmi, které se zde po staletí pořádaly.

Úplně ta nejstarší zmínka o Malém Blaníku v souvislosti s Máří Magdalenou pochází z roku 1543. Tehdejší utrakvistický kněz z Vlašimi Václav Rosa ve svých zápiscích uvádí, jak jednoho roku přišla na vlašimskou faru žena z Kouřimi. Pod záminkou, že se jde na Blaník k Máří Majdalence pomodlit za svou nemocnou matku, žádala o azyl. Svůj vděk projevila tím, že okradla farní kuchařku a beze stopy zmizela. Zbožná to žena. V této zřejmě nejstarší zmínce o Blaníku a Máří Magdaleně se sice přímo nemluví o stavbě jež by byla této světici zasvěcena, ale je dosti pravděpodobné, že již v polovině 16. století Malý Blaník sloužil jako významné poutní místo. Někteří historici dokonce předpokládají, že v dobách dřívějších se na Blaníku slavily různé pohanské svátky.

Pokud se posuneme historií o 133 let kupředu, zjistíme, že v této době je již Máří Magdalena spojena přímo s existencí kaple. Dokládá to ve své zprávě z roku 1676 načeradský děkan Jan Ignát Birckner. Ve zprávě která byla určena pro arcibiskupskou konzistoř mimo jiné říká, že ke dni 22. července konají se na Blaníku v kapli zasvěcené svaté Máří Magdaleně slavné poutě. Z Louňovic sem dochází procesí, slouží se zde mše svaté a papež Kliment X. propůjčil kapli na tento den po 7 dalších let odpustky. V této zprávě se ještě mimo jiné mluví i o poustevníkovi, který o kapli pečuje od svých 18 let. Jmenoval se Petr Havlovič (Gawlowitz) a pocházel z Krakova v Polsku. Jeho příbytkem mu měla být malá jeskyňka pod kaplí. Z louňovických farářských relací z roku 1695 se pro změnu dozvídáme o inventáři, který ke kapli náleží. Jedná se především o ornát (kněžský šat), stříbrný koflíček (pohárek), antipendium (ozdobný závěs na přední straně oltáře) a malé varhany s jazýčkovými píšťalami a olověnými závažími k měchům.

Nyní se pro změnu posuňme o 23 let zpět. Zjistíme totiž, že tohoto roku zemřel poslední světský majitel louňovického panství Karel Adam Lev z Říčan a jelikož neměl potomka, který by po něm louňovické panství spravoval, odkázal jej arcibiskupství pražskému. Pro budoucnost poutí na Malý Blaník, je však důležité, že ve své závěti pravděpodobně uvedl i to, že po jeho smrti připadne kapli na Malém Blaníku z jeho pozůstalosti 300 zlatých. Dokládají to farářská relace z roku 1700 a duchovní tableta z roku 1713 kde se uvádí, že kaple je "fundírovaná" třemi sty zlatých, které jsou určeny na vybudování kaple nové.

Kde stála tato původní kaple se přesně neví, ale za pomoci daných tříset zlatých byla kolem roku 1753 vystavěna arcibiskupem Khünburgem kaple nová, jejíž pozůstatky se dochovaly až do doby dnešní. Opatrovnicí tohoto nového svatostánku se stala opět svatá Máří Magdalena. Na prostranství pod severním vrcholem Malého Blaníku tak tehdy vyrostla nová církevní stavba komponovaná do tvaru protáhlého osmistěnu s přilehlou sakristií u severovýchodní zdi a vystavěna byla z lámaného kamene a cihel. Nad sakristií se nacházela oratoř a pod ní měl být byt poustevníkův. Ještě téhož roku povolila pražská konzistoř na Malém Blaníku konání mší svatých na den svátku svaté Máří Magdaleny, což je 22. červenec.

Malý Blaník - zřícenina kaple.

Bohužel, poutě oblíbené a proslavené po celém širém kraji neměly dlouhého trvání. Roku 1780 se ujal panování nad zeměmi českými císař Josef II. a s ním přišla řada reforem. Ve snaze omezit moc církve ve státě, vydal roku 1782 reskript, kterým zrušil všemožné kláštery, řádové domy, hospice a jiné církevní stavby. Na základě tohoto nařízení byly roku 1783 ukončeny i slavné poutě na Malý Blaník. Zvon blanické kaple byl přestěhován do Louňovic a opuštěnou kapli Máří Magdaleny začal pozvolna a neúprosně ohlodávat zub času. Slavná kaple tak postupně ztrácela na své kráse a brzy vyměnila svůj bohatý barokní původ za šat chudé, ale romantické zříceniny. Uprostřed její samoty časem vyrostli tři mohutné smrky jež jí byly po dalších sto let od Josefínských reforem, jedinými společníky.

V roce 1887, přišel tehdejší arcibiskup a kardinál František Schönborn se snahou poutě opět obnovit. Nechal tedy k jižní stěně ruin zřícené kaple postavit malý dřevěný altánek. Výklenek ve zdi byl osazen malou sochou klečící sv. Máří Magdaleny od řezbáře Eduarda Veselého a slavné poutě se na Malý Blaník opět vrátili.

Zmiňme se ještě o jedné důležité etapě podblanické historie 19. století ač přímo nesouvisí s kaplí svaté Máří Magdaleny. Pro český národ bylo toto století, stoletím probouzení se a boje za českou identitu a svébytnost. Oba Blaníky se tak staly tichými svědky několika táborů lidu, které se na jejich úpatích konaly a svými pověstmi o spících rytířích vyvolávaly v celém českém národě vlastenecké emoce.

Malý Blaník od Býkovic.

Příroda na Malém Blaníku je na první pohled značně podobná Velkému Blaníku. Je zde stejné skalnaté podloží tvořené světlými muskoviticko-biotitickými ortorulami s turmalínem, i zde lze nalézt množství zajímavých skalních výchozů i dlaších geomorfologickýh jevů (zejména kamenná moře) souvisejících s mrazovým zvětráváním v dobách ledových. Malý Blaník má však své odlišnosti a proto si jeho návštěvu nenechte ujít.

Pohled ze zříceniny kaple sv. Máří Magdaleny
na vrcholová skaliska na Malém Blaníku.

Východiskem k porozkoumání přírody Malého Blaníka je opět parkoviště pod Velkým Blaníkem.

Pohled od Malého Blaníka na Louňovice.

Po vstupu do lesa můžeme celkem snadno najít červenou turistickou značku a po ní pokračovat na vrchol Malého Blaníka. Opět jako na Velkém Blaníku budeme nejprve stoupat převážně jehličnatým lesem a v místech, kde začnou převládat kamenité sutě se změní i charakter vegetace na listnaté lesy s převahou buku. Kdo se zajímá o geomorfologické jevy, měl by se vypravit na Malý Blaník spíše v zimě, kdy jsou skalní výchozy i další geomorfologické jevy mezi holými stromy lépe zřetelné. Pod mohutným skaliskem na vrcholu Blaníka stojí zřícenina kaple sv. Máří Magdalény, uprostřed které roste památný strom.

Zřícenina kaple sv. Máří Magdaleny.

Přírodovědně je zajímavá jednak tím, že v jejich stěnách si můžete dobře prohlédnout horniny, vyskytující se v CHKO Blaník, ale i mohutným smrkem, stojícím uprostřed zříceniny.

Netopýr v dutině stromu na Malém Blaníku.

Vrcholové partie Malého Blaníka jsou opět stejně jako na Velkém Blaníku tvořeny velkými skalními sruby, z nichž vycházejí kamenná moře, potomci a současně svědci čtvrtohorních dob ledových. Právě tyto skalnaté partie vyhovují lesní zvěři, která v nich snadno nalézá úkryt, a tak na Malém Blaníku můžete mnohem častěji než na turisticky frekventovanějším Velkém Blaníku zahlédnout srny a zajíce.

Vrcholová partie Malého Blaníku.

Lesní cestou z Malého Blaníka směrem na Býkovice se asi po pěti minutách před Vámi otevře krásný výhled na býkovický rybník a okolní louky. Před Vámi je rezervace Podlesí, kde na malém území najdete hned několik biotopů.

Rezervace Podlesí - pohled od Malého Blaníka k Býkovicím.

Otakárek fenyklový

Běžník kopretinový se svojí kořistí.

Modrásek černolemý

Úzkoštítník skvrnitý

Mandelinka nádherná

Sejdeme-li k rybníku, ocitneme se najednou v jiném světě - společně s malým býkovickým rybníkem zde máme biotop, na který jsou vázány výskyty žab včetně vzácné rosničky (na jaře a v létě se zde odehrávají významné festivaly žabí hudby) a také velké množství různých druhů vodního ptactva včetně volavek.

Výlov býkovického rybníku

Šídlo modré

Blatnice skvrnitá

Kobylka zelená

Za silnicí k Býkovicím se pak nacházejí mokřady s výrazně specifickým složením rostlin a živočichů - suchopýr, rosnatka, množství žab. Mokřad je oživen několika jezírky a na jaře lze zde nalézt dokonce orchideje - prstnatec májový. Zde je nutné chovat se zvláště ohleduplně.

Rezervace Podlesí - mokřady v pramenné oblasti býkovického potoka v době květu suchopýru úzkolistého.

Suchopýr úzkolistý a smolnička

Prstnatec májový

Rosnička zelená

Zelenáček šťovíkový

Šidlatka páskovaná

Pohled od Malého Blaníka k Libouni.

Literatura:

Blaník - příloha časopisu Veronica pro Správu CHKO Blaník. Vydalo Regionální sdružení Českého svazu ochránců přírody v Brně v březnu 1997.

Zemek V. (2001): Zlatodůl Roudný. Samostatná příloha čtvrtletníku Pod Blaníkem. Vydalo Podblanické ekocentrum Českého svazu ochránců přírody a Muzeum okresu Benešov.

Z historie Malého Blaníka jsme se dozvěděli, že v kapli sv. Máří Magdaleny pobýval poustevník, kdysi bývalý kostelník. Rádi bychom vám vyprávěli příběh smrků v kapli sv. Máří Magdaleny. Příběh je spjatý právě s tímto poustevníkem. Ten si toto odlehlé místo, kapli sv. Máří Magdaleny, vybral kvůli ochraně, klidu a příbytku, který mu poskytovala. Býval zde dlouhé dny osamocen ve svých modlitbách a rozjímání. Někdy se mu zastesklo po člověku, se kterým by porozprávěl. A tak si blanický poustevník vysadil dva smrčky, o které se staral. Konečně měl někoho o koho by mohl pečovat, strachovat se o něj a s kým by porozprávěl. Poustevník již dávno na Malém Blaníku není, ale jeho živáčkové jsou tam dodnes. Říká se jim Malý a Velký mnich nebo také Farář a ministranti. Velký mnich je dokonce největším smrkem na Benešovsku, protože kmen měří v obvodu přes tři a čtvrt metru. Tento strom je právem nazýván stromem památným a návštěvníci Malého Blaníku smrk stojící uprostřed kaple sv. Máří Magdaleny jistě nepřehlédnou.

Říká se: "Kdo se bojí, nesmí do lesa." A co vy? Bojíte se Hejkálků? Nemusíte, ti se zjevují jen v noci a to vy už budete určitě ze své vycházky na Malý Blaník dávno doma psát do naší knihy hostů jak se vám u nás líbilo.