Louka nad Louňovicemi, v pozadí Velký Blaník.

Tato stať nechce a nemůže být přesným a vše zahrnujícím popisem flory, fauny i neživé přírody na Velkém a Malém Blaníku, ale poukazuje na nejzajímavější lokality a přírodní zajímavosti.

Bývalý ovčín v údolí Blanice pod Velkým Blaníkem.

Lokalita Velkého a Malého Blaníka je díky své přírodě jednou z Chráněných krajinných oblastí naší republiky . Ke zvláště cenným územím zde patří tři přírodní rezervace - Velký Blaník, Malý Blaník a Podlesí.

Rezervace Velký a Malý Blaník byly zřízeny z důvodu ochrany přirozených bučin s charakteristickými druhy rostlin a živočichů, rezervace Malý Blaník je současně významným archeologickým nalezištěm. Další rezervace Podlesí chrání jedinečné mokřadní lokality. Rybníky a mokřady v této rezervaci jsou cennými lokalitami obojživelníků, vodních ptáků a hmyzu (zejména vážek). Na loukách v pramenné oblasti Býkovického rybníka se vyskytuje množství chráněných a ohrožených mokřadních a rašelinných druhů rostlin a živočichů.

Území CHKO Blaník je převážně zalesněno, v nižších partiích lesy smíšenými, ve vyšších partiích bukovými. Botanicky nejcennější lokality představují podmáčené pramenné louky a pramenné rybníky. Cenné jsou též porosty bučin na Velkém a Malém Blaníku a dubohabřiny v údolí Blanice. Z kriticky ohrožených druhů rostlin se vyskytuje jílek mámivý, koukol polní a zimozelen okolíkatý, ze silně ohrožených druhů lze nalézt bazanovec kytkokvětý, leknín bělostný, ostřici plstnatoplodou, rosnatku okrouhlolistou, vstavač obecný, všivec bahenní a všivec mokřadní. Z ohrožených druhů je registrována bledule jarní, dřípatka horská, ďáblík bahenní, lilie zlatohlávek, oměj pestrý, plavuň pučivá, plavuník zploštělý, prstnatec májový, tolije bahenní, vachta trojlistá, vemeník dvoulistý a vrba plazivá.

Violka lesní

Z živočichů převažují druhy vázané na listnaté opadavé lesy střední Evropy, ale vyskytují se zde i druhy kulturní stepi, druhy vázané na blízkost člověka, druhy zavlečené i druhy se širokou ekologickou přizpůsobivostí. Z kriticky ohrožených druhů (popsáno celkme 20) je možné jmenovat např. raka říčního, velevruba malířského, mihuli potoční, čolka velkého, skokana skřehotavého, bukače velkého či sokola stěhovavého. Silně ohrožených druhů je popsáno 53, např. škeble rybničná, sekavec písečný, čolek horský, skokan zelený, rosnička zelená, mlok skvrnitý, ještěrka obecná, slepýš křehký, užovka hladká , čáp černý, dudek chocholatý ledňáček říční, sova pálená nebo netopýr černý. Ohrožených druhů se vyskytuje minimálně 55 - např. otakárek ovocný i fenyklový, střevle potoční, užovka obojková, strakapoud prostřední a další.

Užovka hladká odchycená v Louňovicích pod Blaníkem.

Z geologického hlediska jde o území nacházející se v české větvi moldanubika. Vrcholy Velkého a Malého Blaníka jsou tvořeny světlou biotiticko muskovitickou ortorulou s obsahem turmalínu. V okolí se pak vyskytují především biotitické pararuly, na západě a severu lemují Blaníky dvojslídné svorové ruly. Jemnozrnné biotitcké pararuly obsahují místy zrnka granátů. Na Blanickou brázdu, kterou protéká řeka Blanice, jsou vázány drobné výskyty permokarbonských uloženin a také zrudnění. Zbytky permských usazenin se zachovaly u Chobota poblíž Vlašimi, kde byla v roce 1866 nalezena malá slojka antracitového uhlí. U Roudného se pak nachází opuštěný zlatodůl, který začátkem 20. století poskytoval 4/5 těžby zlata celého Rakousko-Uherska a představoval tak svého času velmi významné ložisko zlata.

Bývalá vila ředitele zlatodolu Roudný, nyní ústav sociální péče.

Bývalý báňský hotel, nyní ústav sociální péče.

Pozůstatky po zlatodolu - tyglíky na louhování zlata.

Na hřbetě nazývaném Hřívy mezi Veliší a Velkým Blaníkem se pak vyskytují zajímavé křemenné rohovce s množstvím žilek krystalického křemene.

Krystalky křemene v dutinách rohovce z vrchu Hřívy.

Geomorfologicky jde o typický kopcovitý terén Středočeské pahorkatiny a Českomoravské vrchoviny. Krajina v okolí Blaníků se vyznačuje spíše táhlými svahy a rozsáhlými lesnatými hřbety a návršími. Blaníky samotné jsou výraznou krajinnou dominantou a najdeme na nich množství skalnatých skalních výchozů i kamenných moří.

Pohled na Velký a Malý Blaník od Mrkvové Lhoty.

Základní popisné informace může zvídavý návštěvník získat z webových stránek Správy Chráněné krajinné oblasti Blaník www.blanik.ochranaprirody.cz či Českého svazu ochránců přírody ve Vlašimi www.csopvlasim.cz i studiem další literatury. Mnoho zajímavých poznatků jistě přinese i návštěva naučných stezek na Velkém www.stezky.info/naucnestezky/ns-velky-blanik.htm a Malém Blaníku www.blanik.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=1495.

Ideálním východiskem pro poznávání přírody Velkého i Malého Blaníka je parkoviště pod Velkým Blaníkem u silnice spojující Louňovice pod Blaníkem s Načeradcem, kde jsou i informační tabule a odkud se lze vypravit jak na Velký, tak na Malý Blaník.

Informační tabule u parkoviště pod Velkým Blaníkem.

Hlavní cestou je výstup na rozhlednu na Velkém Blaníku po červeně značené turistické cestě. Při poměrně strmém stoupání budete procházet nejprve smíšeným lesem s převahou jehličnanů, ve druhé polovině stoupání začnou převažovat listnaté stromy, především buky.

Závěrečné stoupání na rozhlednu na Velkém Blaníku.

Rozhledna na Velkém Blaníku.

Pohled na Louňovice pod Blaníkem z rozhledny.

Bukové porosty představují původní zalesnění před nástupem intenzivního hospodářského využívání lesů člověkem. Na vrcholech Velkého a Malého Blaníka se tyto porosty dochovaly díky značně nepřístupnému terénu, který znesnadňoval těžbu dřeva. Vyskytuje se zde řada skalních výchozů, ale i kamenných moří, tvořených většími balvany.

Pohled na Louňovice pod Blaníkem z rozhledny.

Převažující horninou je pro Blaník typická světlá muskoviticko-biotitická ortorula s turmalínem.

Blanická ortorula z lomu pod Křížovskou hůrou.

Na geomorfologickém charakteru zdejší krajiny se zřetelně podepsaly čvrtohorní doby ledové. Pokud se pozorněji rozhlédnete po skalních výchozech a proudech balvanů, všimnete si ostrých tvarů skal i balvanů, což je typické pro mrazové zvětrávání, kdy voda vniká do trhlin, vlivem mrazu se mění na led a ten postupně trhá skalní podloží.

Ostrohranné mrazové zvětrávání na vrcholu Velkého Blaníka.

Kamenné moře pod vrcholem Velkého Blaníka.

Skalní výchozy jsou nejlépe vyvinuty ve vrcholové partii Velkého Blaníku, ale určitě navštivte i tzv. Veřejovou skálu - velké skalisko vlevo pod od turistickou cestou na Velký Blaník. ( značeno směrovkou u cesty)

Veřejová skála.

Představuje významný geomorfologický prvek zdejší krajiny a současně místo, odkud by podle pověsti měli vyjíždět blaničtí rytíři, až bude české zemi nejhůře. Z vrcholu Veřejové skály se otvírá krásný výhled na krajinu pod Blaníkem.

Výhled z Veřejové skály směrem na Ostrov.

Výše uvedená "klasická" cesta na Velký Blaník Vám však zdejší krajinu představí poněkud jednotvárně. Pokud se chcete více seznámit s dalšími zajímavostmi, doporučujeme Vám pokračovat z vrcholu Velkého Blaníku po červené turistické značce směrem na obec Kondrac. Lesní cesty v této oblasti jsou lemovány bohatou vegetací, která v teplejších ročních obdobích láká nejrůznější druhy motýlů, vážek i brouků.

Přástevník hluchavkový - údolí potoka Brodec.

Vážka čtyřskvrnná

Perleťovec velký

Lišaj paví oko - Louňovice pod Blaníkem.

Budeme-li pokračovat dále do údolí, dostaneme se do údolí potoka Brodec. Údolí se skalními výchozy i s řečištěm potoka plným balvanů a lemovaným porosty kapradin je obzvláště krásné za horkých letních dnů, kdy Vám jednak poskytne útočiště před úmorným vedrem, ale umožní Vám pozorovat další druhy rostlin a živočichů, vázané svým výskytem na vodní tok.

Údolí potoka Brodec.

Doporučujeme Vám v místě křížení turistické značky s potokem zastavit, odbočit a prohlédnout si údolí potoka po obou stranách od turistické značky. V literatuře je dokonce zmiňována jeskyně o vázaná na vložku erlanu.

Další zajímavou oblastí na Velkém Blaníku je Rytířská louka - velký palouk s jezírkem. Nalézt ji není obtížné, ideálním východiskem je parkoviště asi kilometr nad hlavním parkovištěm pod Velkým Blaníkem směrem na Načeradec, po levé straně od silnice. Z parkoviště se vydáte po lesní cestě asi po 200 metrech se ocitnete na Rytířské louce. Louka i les v jejím okolí jsou silně podmáčené, často dokonce s výskyty rašeliništˇ . Pro pozorovatele přírody je to ideální terén pro poznání dalšího charakteristického biotopu CHKO Blaník - na podmáčených loukách i lesních partiích lze nalézt řadu vzácných živočichů a rostlin.

Rytířská louka.

Geologicky velmi zajímavou lokalitou je pak opuštěný lom pod Křížovskou hůrou. V trhlinách a puklinách silně tektonicky podrcených hornin lze nalézt při troše štěstí jasně žlutozelené uranové slídy. Je to doklad hydrotermální mineralizace, kde horké roztoky pronikaly silně podrcenými horninami a při poklesu teplot docházelo k vysrážení mj. i uranových slíd.

Opuštěný lom pod Křížovskou hůrou.

Turmalinické vyrostlice v rule v lomu pod Křížovskou hůrou.

Literatura:

Blaník - příloha časopisu Veronica pro Správu CHKO Blaník. Vydalo Regionální sdružení Českého svazu ochránců přírody v Brně v březnu 1997.

Zemek V. (2001): Zlatodůl Roudný. Samostatná příloha čtvrtletníku Pod Blaníkem. Vydalo Podblanické ekocentrum Českého svazu ochránců přírody a Muzeum okresu Benešov.

Velký Blaník je národním symbolem naděje a víry v lepší budoucnost. Tato hora je opředená spoustou zajímavých pověstí. Nejznámější a jistě také nejčtenější je pověst o bájných blanických rytířích, kteří odpočívají uvnitř hory. Až českému národu bude nejhůře vyjedou rytíři z hory a českému národu pomohou. Ale existuje mnoho dalších pověstí o Blaníku a o setkání lidí s blanickými rytíři.

Mezi lidmi je rozšířená pověst O vozkovi, ovčáku, děvečce a ovečce v Blaníku. Pověst se skládá ze tří částí. V první se dozvídáme o vozkovi, který jel s koňmi domů z mlýna. Cestou uslyšel troubení a hlahol vojska. Jeho koně se splašili a za tímto hlaholem běželi. Vběhli i s vozem a vozkou do hory Blaník a zde zůstali s vojskem uvězněni 10 let. Po návratu vozka nemohl uvěřit že strávil tak dlouhou dobu v hoře a vypravoval, že v Blaníku spí rytíř Vok z Rožmberka.

Druhá část pověsti se věnuje ovčákům a jejich vyprávění o setkání s rytíři v hoře Blaník. Většinou je tato část pověsti založená na odloučení se jedné ovečky od stáda. Ovčák nebo jeho pomocník si toulavé ovečky všimnou a snaží se jí dohonit. Ale ovečka se zatoulá k Blaníku, vběhne do hory a za ní její pronásledovatel. Hora se zavře a není cesty zpět. V hoře pak ovčák poslouží rytířům a za odměnu dostane např. smetí. Poté je propuštěn ze služby. Ovčák, kterému se nechce smetí nést až do vsi, ho cestou vyhází. Ve vsi se dozvídá, že v hoře nebyl jen chvíli jak si myslel, ale celý jeden rok. A když dovypráví co v hoře dělal a jako důkaz chce ukázat zbytek smetí, které dostal za odměnu nestačí se divit. Smetí se proměnilo ve zlato a chudák ovčák se sám na sebe zlobí, že se smetím nezacházel opatrněji.

Ve třetí části pověsti se také vyskytuje ovečka. Jejím pronásledovatelem do nitra Blaníku není ovčák, ale dívka sirotek. Když do hory za ovečkou vběhla spatřila vojsko, které pospávalo kolem stolu. Vojsko se každou hodinu probudilo a ptalo se svého vůdce: "Již je čas?" Ale vůdce jim vždy odpověděl: "Spěte dál!". Dívka prosila vojáky, zda si může svou ovečku vzít a z hory odejít. Ale dostalo se jí odpovědi, že si u nich musí ovečku vysloužit zpět. Dívka službu přijala. Podle pověsti slouží blanickému vojsku dodnes a ovečku si bude moci odnést, až vojsko do pole vytáhne.

Vybrali jsme pro vás ještě jednu zajímavou méně známou pověst, která se odehrává v blízkém okolí Velkého Blaníka. Pověst se jmenuje Blanický rytíř. Vypráví o blanických rytířích a jejich ochraně lidí, kteří bydleli blízko této hory.

Jednou v noci se v hájence na samotě nedaleko Blaníka ozvalo zaklepání na okno. Venku zuřila vichřice a polesný Boreš i jeho sestra Anna se lekli kdo k nim přichází. Na zápraží jejich domku stála polomrtvá cikánka s dítětem na zádech. Polesný s Annou nabídli cikánce přístřeší a postarali se o ni i o její dítě, které se jmenovalo Beba ( Barbora ). Bohužel cikánka ráno zemřela. Sourozenci se rozhodli, že si sirotu nechají. Beba dělala polesnému i jeho sestře velikou radost. Byla bohabojná, milá, hodná a také krásná. Beba chodila pást jejich kravičku do údolí potoka nedaleko Blaníka. Jednou si sedla, opřená zády o strom, a pracovala. Najednou uslyšela koňský řehot. Otočila se a uviděla rytíře sesedajícího z koně. Rytíř požádal Bebu o kousek jídla. Beba se s rytířem podělila o chléb. Rytíř chtěl nakrmit i svého koně. Kůň však nechtěl žrát a tak rytíř pytel s krmením hodil dívce se slovy: "Vezmi ho děvo, můžeš snad pytel a co je v něm potřebovati." Než se s dívkou rozloučil, ještě jí poradil, aby vždy zůstala hodnou a svou čest si zachovala. Beba po příchodu do hájovny vyprávěla Borešovi a Anně co se jí přihodilo. Polesný poslal Bebu pro pytel s krmením, který nechala ve chlívě. V sednici pytel vysypali a k jejich údivu z pytle nepadalo krmení, ale kousky zlatých plíšků. Když Beba polesnému ještě jednou a do podrobna popsala rytíře, řekl jí, že to určitě byl jeden ze spících pánů ve vrchu, kteří se zřídka ale přeci jen někdy dobrým lidem zjevují. Po letech Beba dospěla v krásnou dívku a mnoho mládenců se za ní rádo otočilo. Mládenec jménem Bedřich se o ní začal zajímat více a Bebu to nesmírně těšilo. Ale ve snu se jí opět zjevil rytíř a před chlapcem jí varoval. Daroval jí kouzelný prsten, který donutí jeho nositele říct pravdu. Beba měla prsten dát Bedřichovi, aby si ho navléknul a řekl pravdu o tom jak o Bebě smýšlí. Bedřich si prsten nic netuše navléknul a pravda, kterou řekl nebyla vůbec pěkná. Chtěl Bebu jen obrat o peníze. Bedřich byl louňovickým primátorem vykázán z kraje. Po této události se Beba dlouho po žádném chlapci neohlížela. Až jednoho dne se vydala s Annou na trhy do Vlašimi. Annu zde oslovil hezký mladík a přál jí dobré pořízení při nákupech. Při tom pokukoval po Bebě a ona po něm. Anna Bebě vysvětlila, že je to syn jejich dávného přítele mlynáře ze Smilkova. Mlynář bydlí od nich moc daleko tak se často nevídají. Ale za nedlouho po trzích přišel mlynář do hájovny. Dlouho rozmlouval se svým přítelem polesným. Po mlynářově odchodu sdělil polesný Bebě, že z ní bude nevěsta. Mlynářův syn Václav musel také projít zkouškou s pravdomluvným prstenem a obstál znamenitě. S prstenem na ruce Bebě přede všemi sdělil že jí má rád pro její dobré vlastnosti a vůbec nehledá věno a peníze. Do čtrnácti dnů se v Louňovicích konala svatba, na které se objevil i rytíř. Beba před něj poklekla, aby mu za své štěstí poděkovala a on jí požehnal: "Buď šťastná, dcero má a vzpomeň si v modlitbě své na spící rytíře v Blaníku! Ode dneška se nikdy více neuvidíme." Pak zmizel. Dlouhé mlčení po tomto zjevení přetrhl až polesný Boreš, který pronesl: "Dejž Bůh šťastné probuzení všem spícím v Blaníku!"

Všichni víme, co je Národní divadlo a že se hrdě vypíná v hlavním městě nad řekou Vltavou. Ale již ne každý ví, že když se Národní divadlo budovalo, bylo rozhodnuto dovézt základní kameny této velkolepé stavby do Prahy na nábřeží z jednotlivých koutů naší země. Můžeme si položit otázku proč byl do základů Národního divadla vybrán též kámen z Blaníku. V porovnání s Řípem, který symbolizuje úplný počátek českých dějin, je Blaník symbolem jejich trvání, jakousi pojistkou proti jejich zmaru a zániku. Jak se praví ve Starých pověstech českých: Až bude české zemi nejhůř, až bude tísněna cizími vojsky ze čtyř stran, až Praha zanikne a vozka zapráská bičem na místě, kde stávala, až budou Čechy jen tak velké, že se vejdou na jediný vůz, až se rybník u Býkovic po okraj naplní krví - teprve potom se na Blaníku zazelená suchý dub, vyschlý pramen vytryskne a rytíři, spící v nitru hory, procitnou a v čele s knížetem Václavem vyjedou na pomoc.

Detail základního kamene umístěného v Národním divadle.

Pověst o Blanických rytířích je známá po staletí a šířila se z generace na generaci. Snad nejemotivněji působila v devatenáctém století, v době, kdy český národ bojoval o své bytí a nebytí, o zachování jazyka, kultury, historických tradic i svou svébytnost. Právě tehdy se tu konaly mohutné tábory lidu - účast i přes 40.000 lidí z různých koutů naší země, legenda o svatováclavském vojsku zazněla v tónech známé Smetanovy symfonické básně, v Jiráskových pověstech i v romantických obrazech Julia Mařáka.

Podle nejstarší generace v dnešní době kulturní vyspělost mládeže mírně zaostává. Ale lidé žijící v blízkosti této bájné hory k ní mají velikou úctu a respekt.

Detail základního kamene umístěného v Národním divadle.

Málo kdo zná detailně všechny příběhy o spících rytířích, které se dočkaly pokračování v desítkách zkazek a bájích. O tom, jak různí lidé, ať již vědomě či náhodou, do nitra hory pronikli, jak se tu s vojáky setkali, kovali jim koně, uklízeli či jinak pomáhali a byli za to odměněni. A že čas v blanickém podzemí utíká jinak, mnohem pomaleji, než u nás na zemi. Krásné příběhy, spíš pohádky... A nebo ne?

Pivovarské sklepení z roku 1868. V nároží pod střechou je s nápisem Blaník umístěn kámen, který byl původně určen do základů Národního divadla v Praze.

Vzpomeňme na starce z Louňovic pod Blaníkem, který vyprávěl zajímavý příběh vztahující se k základnímu kameni. Když na Blaníku v roce 1868 vylamovali základní kámen pro Národní divadlo, stala se tragická událost. Při odstřelu zahynul kamenický pomocník Václav Podbrdský, který se nešťastnou náhodou zřítil do šedesátimetrové hloubky. To alespoň prohlásilo nezávisle na sobě několik očitých svědků. Tělo se však nikdy nenašlo. Až po osmnácti letech se dotyčný "nebožtík" objevil a podal u vlašimského soudu žalobu za to, že mu za práci při lámání kamene nebyla vyplacena mzda Louňovickým kamenickým mistrem Františkem Šolínem. O podvod nešlo, totožnost V. Podbrdskému potvrdila řada jeho příbuzných a známých. Před soudem líčil, že celou dobu strávil uvnitř hory, kde se setkal nejen s blanickými rytíři, ale i různými českými panovníky a národními buditeli, a že teprve po návratu domů s údivem zjistil, kolik času mezi tím uplynulo...

Další základní kameny v útrobách Národního divadla.

Hučení v hlavě, různé barevné vidiny a další prožitky, stejně popsané výše uvedeným Podbrdským při jeho "přechodu" do nitra Blaníku, se nápadně podobají výpovědím lidí, kteří vstoupili do časové či prostorové brány. Ať už se jedná o spontánní průchody do jiných dimenzí nebo svědectví účastníků tzv. Filadelfského experimentu s uměle vytvořenou dimenzionální branou, podobnost subjektivních prožitků naznačuje, že na Velkém Blaníku může existovat zvláštní energetická anomálie umožňující fyzický přechod do jiné dimenze.

Detail původního základního kamene, který byl
umístěn do pivovarského sklepení.