Tak už tu máme opět jaro a všichni motorkoví nadšenci se již těší na první kroucení plynem. I já jsem se na toto období těšil jak moje řetězová sada na nové mazivo po několika měsících spánku ve velmi dlouhé zimě. Při mém úplně prvním výjezdu 22.4.06 s Lukášem (CB750) a s Tomíkem (TL1000) na den KTM ve Vlašimi se nám podařilo navázat známost se skvělým chlapíkem Pepou (Hornet600). Po krátké projížďce okolo Želivky jsme se s Pepou dohodly, že 2. májový víkend bychom mohli vyrazit na výlet do Krkonoš, kde se konaly čarodějnice o týden později, než je všude zvykem. Všichni byli pro, tak nezbývalo nic, než se jen těšit. Lukáš skontaktoval svého kámoše Víťu (GS500), já dal vědět Bóďovi (FZR1000) a Pepa řekl ještě dvěma známým z Vlašimi (YZF1000 a CBR1000). Na cestu se nás tedy mělo vydat 9 motorek.
Ještě večer před odjezdem jsem koukal na zprávy v TV, kde ukazovali frézu, která si to mašírovala po krkonošském vrcholku při odklízení dva metry vysoké vrstvě sněhu. Zděsil jsem se a rychle jsem utíkal přihodit do tankvaku ještě jednu vrstvu oblečení a rukavice pod rukavice :-).
V sobotu ráno, kdy konečně přišel ten dlouho očekávaný den jsme tedy s Lukášem a Martinem (Bandit600S) vyrazili do Vlašimi, kde jsme měli sraz na nádraží v 11 hodin! Už tam jsme přišli o 2 motorky! Tomík se omluvil, že je mu zle (asi od srdce :-)) a Martin zjistil, že má na zadní gumě 20cm šlincu plátna (ach ta předsezónní příprava – viz foto). Při čekání na Víťu, který to měl nejdál, jsme s Lukášem ještě ladily interkom, který nás během cesty pěkně potrápil tak, že se po pár kilometrech stal pouze součástí batohu. Po příjezdu Víti byli všichni ohromeni jeho důkladnou přípravou na zasněžené kopce, protože v monstrózním batohu, který na jeho pětistovce vypadal jako Víťův spolujezdec měl zabalenou snad i rolbu. Vyrazili jsme tedy v počtu sedmi motorek. Ze začátku se jelo opatrněji, aby si každý zvykl na klasické, čerstvě jarní, silnice! Na silnicích 1. třídy už to bylo o něco lepší, ale stejně tu a tam nám vlezla do cesty pěkná díra! Nejhorší to však bylo s hmyzem. Už po 50-ti kilometrech jsme museli čistit průzory helem a při pohledu na motorku (přestože jsem milovník přírody, tak to musím napsat) se mi chtělo brečet, když dva dny před odjezdem jsem jí 3 hodiny leštil a teď se pomalu ztrácel modrý lak pod hnědožlutými flíčky od hmyzu.
Po chutném obědě ve Starém místě u Jičína jsme vyrazili ve 13 hodin přes Jičín na Turnov, odkud byl krásný pohled na Trosky. Z Turnova pak naše cesta pokračovala přímo na sever do malé vesničky XXXXXX kde se konaly úplně úžasné bahenní závody doma zkonstruovaných traktůrků a samohybů. Kolem čtvrté hodiny odpolední jsme vyrazili směrem do cíle naší cesty, tedy do Pasek nad Jizerou. Jak bylo příjemné zjištění, že ani tam již neležel žádný sníh a byl vidět jen na vzdálených nejvyšších kopcích Krkonoš.
Po příjezdu do cíle přišel čas hledat přenocování. Nebyl to velký problém. Pepa zašel za známými a co jsme nečekali, rázem jsme byli ubytovaní přímo v hospodě Na Hermíně. Bylo moc hezké vidět nezasněžené sjezdovky, krásně zelené stromy a louky a slyšet hučet stékající vodu z kopců ve srovnání se zimní sjezdovkou plnou lidí a hlavně sněhu! Bylo tam skutečně krásně a nedá se to zachytit slovy ani snímky našich fotoaparátů.
Na večerní oheň se sešlo skutečně dost lidí. Odhaduji to tak na 80 osob. Ani vatra nebyla dostatečně velká na to aby nás ohřála po většinu večera. Připadalo nám to, jakoby se teplota pohybovala kolem nuly. Oblékli jsme si všechno oblečení které jsme měli sebou, přesto to pořád nějak nestačilo! Ale při pohledu na místní lidi, kteří okolo nás chodili jen v kraťasech a svetříkách nám připadalo bláznivé nasadit si ještě helmy aby nám neumrzli uši.
Druhý den ráno bylo krásné probuzení s pohledem na sluncem osvícené svahy před oknem. Avšak ještě že jsme měli otupělé čichové buňky, protože ta sbírka všech plynů, která okupovala pokoj chaty a zvláště podkroví kde spal Lukáš s Víťou, by dokázala omámit celou sparťanskou jedenáctku.
Po desáté jsme vyrazili rovnou k domovu, protože Pepa chvátal na rodinný oběd. Jeli jsme celých cca 160km v kuse a ke konci to bylo na poprdí každého z nás sakramentsky znát!
Výlet jsme však zhodnotili jako naprosto excelentní a již se těšíme na polovinu července, kdy vyrazíme do Pasek na oslavu Silvestra!

Video: motorkari

Zapsal : feny